V pátek 23. 6. jsme se podruhé vydali do Prahy, abychom se setkali se studenty ostatních škol zapojených do projektu a s organizátory celé akce, JSNS/Člověk v tísni. V moderních interiérech Impact Hubu na Smíchově jsme si navzájem vyměnili naše zkušenosti a odprezentovali jsme příběhy našich pamětníků, kteří se museli utkat s komunistickým režimem. Setkali jsme se s vedoucí lidskoprávní sekce Člověka v tísni, která nám na podzimní část projektu našla disidenta z oblasti postsovětského prostoru, jehož osud něčím připomíná příběhy, s nimiž jsme se seznámili. V našem případě pana Seilera, který byl perzekuovaný za svůj národnostní a buržoazní původ jsme našli paralelu s krymskými Tatary, kteří polovinu 20. století prožili deportovaní a vykořenění kdesi v Uzbekistánu, Kazachstánu, na Urale. Jejich část se po rozpadu Sovětského svazu vrátila na Krym a po ruské okupaci poloostrova jsou znovu vystaveni nátlaku ze strany státní moci.
Na obědě na nás čekalo překvapení. O patro níž prezentovali své projekty v rámci projektu Gratias Tibi další studenti a mezi nimi i Lída Kozlová z prváku. Tak jsme se setkali. Náhodou? Nemyslím si.
Během odpoledního programu ve spřátelené instituci, Knihovně Václava Havla, jsme se seznámili s činností knihovny, s odkazem Václava Havla, prohlédli jsme si fotografie, které mapují jeho život a shlédli jsme i film natočený podle kratičké Havlovy hry Chyba, jehož režisérem je Jan Prušinovský.
A večer jsme v Kasárnách na Smíchově viděli film, který se objevil na letošním lidskoprávním festivalu Jeden svět, Nevyhasneme. Nahlédli jsme tak do života ukrajinských teenagerů na Donbase, řešili s nimi jejich dilemata, bezvýchodnou situaci i sny o budoucnosti, to vše v době před velkou ruskou invazí v roce 2022. Situaci na Ukrajině nám popsal i další otázky o práci Člověka v tísni zodpověděl sám ředitel této instituce Šimon Pánek. Byl skvělý. Nezbylo nám než obdivovat, s jakou vervou pokračuje ve svých aktivitách i 30 let po Sametové revoluci, k jejímž studentským vůdcům patřil. Už nepůsobí jako kritik vlády, ale jako její partner a pomocník, který je s Člověkem v tísni vždy tam, kde je třeba přiložit ruku k dílu.
Holkám, které se projektu účastní (nejen těm, které byly v Praze), patří velký dík. Pomáhají vytvořit občanskou společnost. Její nedílnou součástí je reflexe naší minulosti ale i zájem o současný svět.
