S týmem zahrnujícím studenty z tercie, kvarty, sexty a 1. ročníku jsme se letos zapojili do projektu Z místa, kde žijeme, který pořádá společnost Jeden svět na školách (jsns.cz). Naším úkolem bude najít a vyzpovídat pamětníka, který byl postižen komunistickou totalitou a jeho/její příběh literárně zpracovat. Na podzim příštího školního roku potom propojíme tento příběh se současností a s příběhem někoho, kdo žije i dnes v nedemokratickém režimu. S jeho hledáním nám samozřejmě pomůžou naši mentoři.
O víkendu 25. a 26. 3. jsme se společně se čtyřmi studentkami zúčastnili úvodního workshopu k tomuto projektu. Studenti pěti škol se setkali v krásné vile v Praze na Vinohradech, aby zjistili, jak celou náročnou akci zvládnout. Řada workshopů začala s historičkou, která pracuje v terénu a jejím hlavním zaměřením je práce s pamětníky. Ta nás seznámila s výhodami i úskalími „oral history”. Pokračovali jsme techničtějším seminářem, jak natočit rozhovor, jaké nástroje lze využít, jaké možnosti vůbec máme, pokud chceme pořídit audio či videozáznam. Hlavní organizátorky nás seznámily s tím, co nás v průběhu celého projektu čeká, jaké je časové rozvržení, jaké role bude třeba v týmech obsadit, jaké vlastnosti to od zúčastněných bude vyžadovat. Své si k tomuto tématu řekly i ambasadorky (studentky) z Lovosic, které loni natočily úspěšný dokument a dokonce příběh svého pamětníka mohly prezentovat v podcastu natočeném pro Český rozhlas. Pro naše studentky byl velmi přínosným a příjemným zážitkem rychlý náhled do storytellingu, umění vyprávět příběh. Pro mě však jednoznačným vrcholem prvního dne setkání byla možnost pohovořit s panem Jiřím Tichým. Signatářem Charty 77, disidentem i autorem petice Tak dost, kterou sepsali s Ivanem Magorem Jirousem po smrti Pavla Wonky v roce 1988, která pana Tichého přivedla do vězení. Člověk charismatický, z našeho pohledu až upovídaný, který se s námi chtěl podělit o své zkušenosti a zážitky, doma překvapivě takhle otevřený nebyl, jak jsme se dozvěděli od jeho vnuka, který se na dědu také přijel podívat. Svou roli ovšem nikdy nezapomněl označit za obyčejnou, ne takovou, která by měla formovat velké dějiny.
Druhý den jsme začali v kině Lucerna, kde jsme zhlédli dokumentární snímek Mladí Rusové na útěku. V Praze totiž probíhal festival dokumentárního filmu s tématikou lidských práv Jeden svět. O filmu i mnohém jiném k tématu současného Ruska jsme měli možnost hovořit s vedoucí lidskoprávního oddělení Člověka v tísni. Potom jsme se opět vrátili do našeho útočiště na Vinohradech a pokračovali v sérii seminářů. První z nich nás seznámil s tím, jak zajistit propagaci celého projektu. Historik soudobých dějin nám pak ukázal, jak pracovat s materiály Archivu bezpečnostních složek i dalšími užitečnými pomůckami.
Všem organizátorům patří veliký dík za skvěle naplánované semináře, za velmi lidský přístup i za možnost využít jejich zkušeností a pomoci mnoha mentorů z různých oblastí. To všechno jenom proto, abychom zachránili něco z historické paměti, která z našeho okolí pomalu mizí. Abychom mohli vytvořit smysluplný dokument a úspěšně ho prezentovali tak, aby i lidé mimo náš tým tento příběh, mohli poznat. Díky i všem, kteří se do projektu zapojili.