Vzdělávání patří mnohdy k celoživotní cestě a přináší nám nová poznání, nové zkušenosti, ale i radost z dosaženého cíle. A přesně o tom bude řeč v následujících řádcích, kde se dočtete, jakou další studijní cestu má za sebou naše kolegyně Irena Marušincová, která na ČAG vyučuje německý a francouzský jazyk.
Irenko, jak tě vůbec napadlo se v zaběhlém způsobu života dát znovu do studia, a navíc doktorského?
Před šesti lety jsem se akademicky nudila, chtěla jsem se vrátit do studentské role.
To je velmi překvapivá odpověď. O jaké studium konkrétně šlo a jak ses o něm dozvěděla?
Manžel mi z Anglie přivezl letáček o možnosti studia na Univerzitě v Birminghamu, kde nabízeli ve spolupráci s Kvakerským centrem dálkové doktorské studium zaměřené na výuku hodnot.
Můžeš nám stručně popsat, kdo jsou kvakeři a jaké hodnoty vyznávají?
Jedná se o náboženskou společnost přátel (Religious Society of Friends), často nazývanou jen „kvakeři“ (z anglického Quakers) vycházející z křesťanství, která se však odlišuje od jiných, neboť není založena na dogmatech nebo věroučných článcích, ale spíše na určitých hodnotách. Pro kvakery je zásadní jednoduchost, mír, udržitelnost, rovnost, komunita a ticho.
Co si máme pod tichem představit?
Například to, že bohoslužby probíhají v tichu, nikdo nemá předem připravené kázání či nějaký proslov k druhům, nicméně pokud během ticha někdo z přítomných cítí, že má druhým co říci, prostě do ticha promluví. Jedná se tedy o jakýsi druh aktivního ticha.
Nad čím jsi během svého šestiletého dálkového studia bádala?
Už dlouho se zajímám o přístup profesora Reuvena Feuersteina, celosvětově uznávaného psychologa v oblasti klinické, vývojové a kognitivní psychologie. Chtěla jsem prozkoumat, jak kvakeři předávají hodnoty dětem a zda podobnost, kterou jsem mezi kvakerským a Feuersteinovým přístupem tušila, má své opodstatnění nebo ne. Svůj výzkum jsem tedy primárně zaměřila na kvakerské programy pro děti a mým hlavním cílem bylo zjistit, jak kvakeři své hodnoty dětem předávají. Poté jsem jejich přístup porovnávala s Feuersteinovým přístupem.
Jak výzkum probíhal?
Přímo v Anglii. Našla jsem si komunity kvakerů a vedla jsem rozhovory s vedoucími dětských programů. Několik rozhovorů jsem stihla naživo ještě před covidem, zbytek jsem pak dokončila online formou. Odborně řečeno se jednalo o kvalitativní výzkum prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů.
K jakému závěru jsi došla?
Předpoklad nebyl špatný. Oba dva subjekty vycházejí z podobných hodnot – respektu vůči člověku a rovnosti. Feuersteinův přístup je založen na určitých parametrech, které jsem identifikovala i u kvakerů. Zmínit bych chtěla především aktivní naslouchání, rozhodováním skrze pozorování očima druhého z jiné perspektivy, uvědomování si či hledání významu informací i událostí.
Jak uplatňuješ tyto metody při výuce nebo snad i jinde?
Feuersteinův přístup používám vždy, když je to možné. Je známo, že pokud si děti na věci přijdou samy, naučí se nejvíce. Snažím se proto hodně zprostředkovávat, k čemuž nejčastěji využívám otázky. Zprostředkující přístup využívám i doma s vlastními dětmi ve výchově, kde se snažím, aby se aktivně zapojovali do rozhodování. Ne vždy se však zadaří a ne vždy to lze aplikovat na všechny situace.
Vrátíme-li se k tvému studiu. V současné době máš studium úspěšně ukončené, díky čemuž se můžeš zaslouženě pyšnit titulem Ph.D. za svým jménem. Kdy proběhla promoce?
Oficiální předávání diplomů bude až v červenci tohoto roku na Univerzitě v Birminghamu, nicméně je možné obdržet diplom i elektronicky. Ještě uvidím, zda se promoce zúčastním osobně nebo jen online.
Na závěr by určitě čtenáře zajímalo, co ti studium přineslo a jaké máš plány do budoucna?
Hodně mi to dalo vědomostně i profesně a chci si tento pocit dlouho užívat. Ale na druhou stranu, člověk by neměl zakrnět 😊, takže kromě hebrejštiny, kterou se nyní učím jako samouk, jsem se od jarního semestru zapsala do vzdělávacího programu zaměřeného na speciální pedagogiku.
