3. 11. 2020 měl Petr Vizina hodinovou debatu s předním českým lingvistou Karlem Olivou na platoformě Meltingpot. Naši studenti oktávy a 4. ročníku přispěli svými podněty do pořadu, takže dotazovaný specialista díky nim mohl nastínit široké spektrum aktuálních palčivých problémů. S nápadem přišla naše paní učitelka Zdeňka Hucková. Posloužil jako zpestření distanční výuky a aktivizace zájmu o studium a vývoj našeho krásného jazyka.
Jak se doc. Oliva s dotazy vypořádal si můžete pustit na Facebooku Meltingpotu. A jelikož se na některé nedostalo, zveřejňujeme rozvahy našich studentů také zde.
Student oktávy, Lukáš Dolanský: „V neposlední řadě ubíjí český jazyk i nešvar, který se v nedávné době rozmohl. Nejviditelnější je díky médiím v politice. Vládní představitelé velice rádi využívají cizí slovíčka, která implementují do svých projevů, aby je „upgradeovali“ [apgrejdovali] na vyšší „level“ [levl]. Zde si můžeme položit otázku, zda se nám, jako občanům s českou státní příslušností, líbí, když na nás naši představitelé zasypávají termíny, kterým ne všichni rozumí. Tím jako by naznačovali, že obyčejná čeština je jazykem nižších vrstev. Tento stav tu už v minulosti byl. Ten současný se liší pouze nepatrně; jediným rozdílem je, že oním jazykem vyšších vrstev není němčina, ale jiný germánský jazyk, angličtina.
Studentka 4. ročníku, Kateřina Tůmová: “Není žádným tajemstvím, že českým jazykem se, bohužel, nikde v zahraničí nedomluvíme. Je tak moc komplikovaný a specifický, že někdy přidělává starosti i nám, rodilým Čechům, i přes to, že je to náš jazyk mateřský, se kterým se setkáváme již od útlého věku. Žáci na základních školách většinou stráví všech 9 ročníků pouze studiem gramatiky a psanou formou jazyka, literatury se dotknou jen okrajově. Mnoho z nich proto považuje tento předmět za neoblíbený.”
Vojta Ročně uvádí: “Zkratky typu WTF, OMG, LOL nebo slova typu F*CK, B*TCH apod. jsou pro mě jasným kažením českého jazyka.”
Martin Ringheim z bilingvní česko-norské rodiny píše: “Čeština nezanikne. Do karet jí hraje také způsob, kterým se v Česku šíří angličtina, tedy málo a špatně. I v dnešní době se najdou mladí lidé, kteří angličtinu neovládají vůbec nebo jen maličko. Oproti Norsku, ve kterém už se v mluvě běžné nahrazují norská slova za anglická, jsme na tom ještě dobře.”
Další studentka vidí souvislost mezi dneškem na národním obrozením: “Obava o záchranu českého jazyka se v naší historii neobjevuje poprvé. Již v období druhé poloviny osmnáctého století se obrozenci snažili pozvednout češtinu zpět na úroveň vzdělaneckého a úředního jazyka, který by nebyl utiskován na úkor němčiny. Dnes se také může zdát, že náš rodný jazyk je do jisté míry „utlačován”, tentokrát ovšem na úkor angličtiny…”
Anebo názor Týny Pavlíkové: “Proč jsem se nenarodil jako Angličan? Otázka, která určitě každému z vás proběhla hlavou v prekérních situacích na letišti, nebo v hotelu v zahraničí, když na vás všichni nechápavě zírali, zatímco jste se zoufale snažili dorozumět pomocí zmatených pohybů rukama a nohama. Jedinou odpovědí, které se vám dostalo zpátky, byl nechápavý výraz vašich pozorovatelů a vy jste se cítili ještě trapněji. Tak přesně v těchto chvílích, si každý z nás přál umět plynule anglicky.
Lidé dnes s radostí opouštějí svou rodnou zem a raději tráví prázdniny a dny volna v zahraničí. Stejně tak, je tomu i s češtinou. Raději se učí mnoha světových jazyků od angličtiny, němčiny, španělštiny až po arabštinu, či čínštinu a svůj rodný jazyk zanedbávají.”
A názor opačný od Barbory Novotné: „Nástup internetu a komunikačních technologií výrazně zrychlil proces dosazení angličtiny na pomyslný lingvistický trůn, ze kterého bude tento germánský jazyk v nejbližších desetiletích jen těžko sesazen. I přesto, že jde o proces přirozený, jak nám již ukázala historie samotná, od 18. století se nálada ve společnosti značně změnila a s tím i pohled na mateřský jazyk jako takový. Anglické výrazy se nenápadně probojovávají do našich slovníků a my nad touto skutečností přivíráme oči a marně doufáme v příchod národních buditelů, kteří by český jazyk udrželi při životě. Zda-li se nad českým jazykem nevyhnutelně stahují mračna, ukáže až čas sám. My si mezitím můžeme pokládat otázku, jaká je naše vlastní kontribuce k jeho zachování?“
Lucka Hindy: „Jednou z hlavních příčin rozkvětu i soumraku češtiny je masivní vliv médií. Denně jsme vystavováni obrovskému počtu informací, kde narážíme na cizí slova, a tím je začínáme vnímat a postupně zařazovat do svých slovníků. Jako příklad lze uvést i české politické brífinky, kde už sám název napovídá, že české slovíčko bylo nahrazeno anglicismem. Po nějaké době jsme samozřejmě schopni tento výraz pojmout za svůj a úplně běžně ho používat. Nemalý tlak na devastaci našeho jazyka vytvářejí mladé generace. Není jejich vinou, že se učí anglicky nebo ostatní cizí jazyky, nýbrž je to taktika, jak se později uchytit ve světě, kde se každý touží po vysokém výdělku bez sebemenšího úsilí. A to v Česku, kolikrát i s největší snahou, bývá nerealizovatelné. Už malé děti si připadají důležité, když nečekaně vytáhnou z rukávu nějakou hlášku v angličtině, například ,,ou maj gád”. (Tento názorný příklad pochází z naší domácnosti – smajlík).“
A trochu optimismu na závěr od Ronji Hermanové: „Čeština je krásná a květnatá. Ideální jazyk pro každého, koho těší hry se slovy, třeba dvojsmyslné vtípky. Jako krásný příklad mi slouží americké animované seriály, jejichž překlad do češtiny je bez nadsázky geniální a mnoho vtipů je povedenějších než originál.“