Všimli jste si, že se jedna z nástěnek v přízemí proměnila v místo, kde můžete postaru, tak jak se to dělalo v analogovém světě, sdílet své výtvory? Poetická nástěnka. Nikdo nevěřil, že se něco takového může zaplnit. Abychom nevyhrožovali prázdnou plochou, mé drahé kolegyně připíchly své výtvory na nástěnku jako první. Díky Zdeňko, díky Karey. A Amálka Slabá v těsném závěsu za nimi. Pak se plocha zaplnila výtvory psanými při hodině češtiny, ale zároveň se před těmi básničkami objevovali studenti z různých tříd a hledali svá dílka, nebo se dívali, co tu přistálo od kamaráda.
Vždycky když jdu kolem, zastavím se a podívám se, co je nového. A věřte nebo ne, stále něco přibývá. Sláva. Fotky na síti jsou skvělé, video lepší, ale i tohle je cesta, jak se podělit, nasdílet. O podpisy tady nejde, můžete zůstat tajemní. Třeba také jednou něco napíšu… a potají sem přišpendlím.