Jako každoročně jsme s 3. ročníkem a septimány vyrazili do Prahy. Letos nás bylo tolik, že jsme se museli rozdělit na dvě skupiny, abychom se vůbec kamkoli vešli. Během třídenního pobytu 23. – 25. 10. jsme zvládli mnohé.
Podívali jsme se na práci zákonodárců v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Tentokrát bylo ve sněmovně rušno, nejenže probíhalo 1. čtení zákona o státním rozpočtu, ale zároveň v budově parlamentu zasedala vláda, takže bezpečnostních opatření a omezení bylo ještě více než obvykle. Zase jsme na chodbách potkávali vrcholné české politiky, od Petra Fialy až po Víta Rakušana. Z galerie jsme nahlédli na schůzi sněmovny, v poslaneckém klubu nás na výlet do světa vrcholné české politiky vzala Pavla Pivoňka-Vaňková. Pak jsme vyrazili na Právnickou fakultu UK, kde na nás čekali studenti práv, kteří pro nás moderovali simulovaný soudní proces, při němž si naši studenti mohli vyzkoušet role soudců, státních zástupců, advokátů, svědků… A večer nás čekala Praha s netradičními průvodci z řad lidí bez domova. Od obchodního domu Kotva s námi vyrazil pan Václav, který se přes práci v exilu v Kanadě a nelegální podnikatelské aktivity v 90. letech propadl až na ulici, na níž se ale snaží udržet si důstojnost. Nakonec nás zavedl i k sobě “domů” do příbytku pod mostem. Z Karlova náměstí vyrážel pan Karel, který si v 90. letech vyzkoušel roli gay prostituta, stal se závislým na drogách, z drogové závislosti se dostal, ale na ulici stále zůstává.
Celý čtvrtek jsme věnovali prohlídce Terezína. Začali jsme prohlídkou Malé pevnosti a pokračovali do hlavní části Terezína, kde bylo za nacistické okupace ghetto, které sloužilo ke shromažďování Židů před jejich transporty na východ. Viděli jsme muzeum, Magdeburská kasárna i krematorium. Potěšující bylo vidět studenty sedět nad alby kreseb lidí, kteří ghettem a jeho životem prošli, jak zaujatě listují nezkreslenými doklady tehdejšího utrpení.
A poslední den? Rozhodně nebyl ve znamení odpočinku. Museli jsme ještě stihnout výstavu nejlepších reportážních fotografií Czech Press Photo (nebyla to jenom volba Petra Pavla, válka na Ukrajině a další politická témata, ale i fotografie ze sportovního a uměleckého prostředí, snímky z ciziny, nebo objektivem zachycený život v nemocnicích, vyloučených lokalitách… Pak ještě komentovaná prohlídka Architektura všem ve Veletržním paláci. Zjistili jsme tady, jak úspěšné byly československé pavilony na Expu, jak se staví kolektivní domy, jak naplánovat sídliště, jaký je rozdíl mezi funkcionalismem, postmodernismem, brutalismem. Nakonec jsme ještě “nahlédli” do světa lidí se zrakových hendikepem na Neviditelné výstavě na Novoměstské radnici. Někdo zažil i fyzickou nevolnost, poté co vystoupil z hodinového pobytu v temnotě, další si uvědomili, jak moc určuje zrak náš život a jak limitovaní jsme bez něj.
To všechno jsme stihli, vlastně mě to doteď překvapuje. A marně se snažím vymyslet název, který by přesněji odrážel všechny naše aktivity. Kulturní je na místě, historická také. Asi chybí sociální a politická? V každém případě, já jsem si to užil, snad jsem nebyl sám.