V květnu 2024 získalo ČAG grant ERASMUS+ (KA122-SCH) určený mj. na krátkodobé projekty individuálních žákovských mobilit, který čerpá studentka sexty Vilma Hadačová. Vilma aktuálně navštěvuje výuku na partnerském T.H. Schule v Hombergu, kde bude pobývat do 21.11.2024.
A co říká o své dosavadní zkušenosti sama stipendistka? „Do Německa, přesněji do Hombergu, což je město ve spolkové zemi jménem Hesensko, ve kterém momentálně žiju, jsem dorazila už před více než dvěma týdny. Hostitelská rodina na mě čekala před jejich domem a hned po vynesení kufrů mě i rodinu, která mě přivezla, vzali na krátkou procházku po centru města a ke škole. Jak jsem zjistila, škola se nachází jen deset minut od domu, takže to mi každé ráno usnadňuje vstávání.”
Škola je asi moje největší naplnění tohoto pobytu. Alespoň je to hlavní část dne, i když je pro mou radost o hodně kratší než ta v Česku. Učit se v němčině je určitě rozdíl. Celý první týden jsem pracovala na tom, abych pořádně rozuměla, co mi učitelé říkají, a musím se přiznat, že i teď někdy nedokážu pochopit každé slovíčko. Je něco jiného mluvit v hodinách němčiny s paní učitelkou, která nemá přízvuk a mluví zřetelně a pomalu a pak je samozřejmě něco jiného mluvit s německou učitelkou etiky, která mluví rychle, polyká slova, a ještě k tomu se mě ptá na skrytou myšlenku textu antického filozofa. Ve škole se ale našla skupina holek, které si mě přivzaly k sobě. Teď je ale po třetím školním týdnu hezké vidět, že porozumění je určitě lepší a dokážu se i opravdu zapojit do vyučování, a ne jenom bavit se s kamarádkou o počasí.
Měla jsem štěstí na moc milou rodinu, která mi jde vždy vstříc a vždy si se mnou povídá po večeři, vlastně o čemkoliv. Člověk musí měnit témata, pokud chce, aby mu vystačila na měsíc. Byla jsem se podívat na zápase v házené mé hostitelské sestry Klary. Jak jsem zjistila, házená v Německu, nebo aspoň tady v Hesensku, je něco jako náš hokej. Nejvíc jsem asi byla překvapená, když mě rodina pozvala na oslavu sestry mé hostitelské mamky Dorothey. Celá blízká rodina se sešla v útulném hostinci na snídani a všichni se mě snažili zapojovat do hovoru nebo třeba deskových her s nejmenšími členy. Myslím, že dobrá hostitelská rodina je základ dobrého pobytu v zahraničí a já měla naštěstí štěstí.
Německo samo o sobě mi nepřipadá až zas tolik neznámé, i když jsem v něm před pobytem moc času nestrávila. Samozřejmě největší změna je jazyk, ale i typ vyučování, při kterém skoro celá škola používá iPady, je jiný. Na začátku pobytu mě překvapilo, že tady normální vyučovací hodina, je naše dvouhodinovka. Naopak hodina trvající jen 45 minut je výjimka. Jí se tu mnohem více pečiva, než u nás a pekárnu s čerstvým voňavým chlebem a houskami tu najdete na každém druhém rohu.
Ani jsem se nestihla pořádně zabydlet a už je za chvíli konec. Čas mi tady připadá rychlejší a měsíc bude zanedlouho pryč. Zatím to ale určitě stálo za to!
Financováno Evropskou unií. Vyjádřené názory a stanoviska představují názory a stanoviska autorů a nemusí nutně odrážet názory a stanoviska Evropské unie nebo Domu zahraniční spolupráce. Evropská unie ani poskytovatel grantu za ně nenesou odpovědnost.
