Začátek školního roku znamenal i těšení na letošní kurz Kalokagathia, který absolvují pravidelně 1. ročníky s učiteli tělocviku a se svým třídním na Lipně. No, a protože jsem třídní prváku, byl to kurz i pro mě. Mohl jsem se adaptovat společně s novými studenty, naučit se nejen jejich jména, ale i letmo nahlédnout do jejich světa mimo školní lavice, poznat jejich tělesnou zdatnost, ale i intelektuální schopnosti a argumentační a komunikační dovednosti. A povedlo se, učení jmen nových studentů (které mi obvykle zabere půl roku) jsem zvládl za týden, díky společným aktivitám ve společenské místnosti už vím, kdo dokáže svůj názor podložit fakty, kdo aspiruje na vůdčí roli v kolektivu, kdo je myslitel, kdo extrovert a kdo si své názory raději schová pro sebe.
Počasí se úplně nevyvedlo, zvlášť ve srovnání s předchozím týdnem, kdy stejný kurz absolvovala kvarta. Neměli jsme 30 stupňů, a když jsme na obloze viděli sluníčko, byl to velký svátek, ale mohlo to být i horší. V pondělí jsme s polovinou třídy vymokli až na kost při pokusu provětrat kola: dojeli jsme do Frymburku na přívoz, a další cestu vzdali. Ale v úterý mělo deštivé počasí i záchvaty sucha, během nichž jsme zvládli vodáckou část. Během kratšího výletu na kole (na hráz, do Lipna a zpět na Kovářov) jsme pršky přečkali pod střechou. A ve středu nás dokonce počasí nechalo objet větší část Lipna (a bylo krásných 14 stupňů). Čtvrtek a pátek už propršel a v teplotě nedaleko bodu mrazu jsme venkovní aktivity omezili pouze na orientační běh. Ti, kteří se v lijáku necítili komfortně, to zvládli za 45 minut. Některým ale deštivé a chladné počasí vysloveně svědčilo, lijavec si užili a do tepla se vraceli až po několika hodinách.
Navíc jsme si pohráli uvnitř. Kvíz o Šumavě, hrátky s čísly, sofistikovaná hra na tichou poštu ve dvou variantách (verbálně i beze slov), poznávání lidských práv a diskuze o nich, divadlo, a nakonec i vyhodnocení fotografické výzvy nás zabavilo natolik, že volný čas byl pouhým kořením pobytu, nikoli jeho hlavní náplní. Díky kolegům, díky třídě.
Celý text jsem napsal a málem jsem zapomněl na zaměstnance penzionu Kovářov. Starali se o nás tak, že jsem zvažoval žádost směrem k našemu vedení o příplatek za újmu na zdraví z přejídání. Všeho bylo více než dost, kvalita jídel výborná, ochota personálu na jedničku.
Já jsem si pobyt užil, snad mají stejný pocit i prváci. Kolektiv se tu teprve tvoří, ale vypadá to nadějně…