Po našem experimentování s 3D tiskem jsme se osmělili k zakoupení vlastní školní 3D tiskárny, která bude první (a pravděpodobně ne poslední) součást našeho inženýrsko-uměleckého strojového parku.
Tiskárna k nám přišla jako stavebnice, kterou si vzali do parády studenti semináře informatiky. Kluci a holky, kteří se doposud zabývali zejména softwarem, tři hodiny za sebou chodili domů umazaní od minerálního oleje, s otlačenými prsty a poškrabanými nehty od dotahování, tlačení a vůbec bastlení.
Manuál k sestavení má víc než sto stran a sestavování tiskové hlavy, ve které je potřeba zkrotit elektřinu, magnetismus, vysoké teploty a mechanický pohyb rozhodně není jednoduché. S drobnými vadami na kráse, které odstranil pan učitel Soukup, se ovšem podařilo dokončit kalibrační sekvenci a hle, tiskárna si říkala o první úkol.
Tiskárna poslouží jako motivátor k designu, technickému kreslení, programování a robotice (například společně s HW Micro:Bit). No a samozřejmě, že ji využijeme i k tisku názorných pomůcek, jako jsou modely buňky dole na obrázku.
PS: Ano, studenti to montovali na green screenu. Neměli jsme nic lepšího, po čem by se nekutálely šroubky. Vypereme.