Ve čtvrtek 21.11. 2024 navštívili studenti vyššího gymnázia a kvarty Biograf Kotva a zúčastnili se promítání filmu Chceme dýchat k příležitosti 35. výročí sametové revoluce.
Film zachycoval život teplického mladíka Pavla a jeho lásky Renaty. Podařilo se tu nastínit všechny stránky minulého režimu, proti kterým se Pavel aktivně vymezoval. Popisuje příchod punkové rebelie, jejíž byl Pavel součástí a následnou teplickou demonstraci proti znečišťování ovzduší, která podmínila i již zmiňovanou sametovou revoluci.
Studenti také mohli porozumět situaci, která panovala v Českých Budějovicích v dané době, díky besedě se zakladatelem Česko-anglického gymnázia doktorem Janem Zahradníkem, pamětníkem listopadových událostí. Povídání ke konci doplnily i zajímavé dotazy našich spolužáků, které vedly k následným dalším debatám. Jsme rády, že jsme se mohly zúčastnit takto obohacujícího dopoledne, jelikož nám pomohlo si připomenout křehkost a důležitost demokracie.
Studentky septimy a 3. ročníku
Film “Chceme dýchat” se mi moc líbil. Líbilo se mi, že dokument byl zpracován způsobem, že nám to popisoval hlavní protagonista ze svého pohledu. Přestože neměl zrovna nejlepší školu a práci, tak jen kvůli tomu, že chtěl, dával velký prostor literatuře a rozvíjení svého vzdělání. Díky tomu se také začal kolem sebe rozhlížet a věděl, že systém v tehdejší době nebyl fér. Také se mi moc líbilo, že nám dokument dal veškeré důležité informace, které bychom měli o té době znát, například co dělali komunisté, když se jim něco nelíbilo, v tomto případě to byl jejich odpor vůči rocku a punku.
Na konci filmu mě napadlo, jak jsem pyšný na to, kde žiji, a že jsem Čech, který může v klidu říkat své názory, cestovat kam se mu zachce a který může žít v demokracii díky tomu, že se lidé dali dohromady proti systému a nebáli se riskovat. Kdyby sametová revoluce nevyšla, tak by to kriticky mohlo ovlivnit jejich životy. Jediná věc, která mi tam chyběla a o které jsem si myslel, že dokument bude, byl tehdejší ekologický problém v Teplicích, který tam byl zmíněn podle mne dost okrajově. Sice je to škoda, ale i tak se mi film dost líbil a určitě bych ho doporučil všem, kteří ho neviděli anebo těm, kteří toho o časech nesvobody moc nevědí.
Ondřej Pilecký, kvarta