30. listopadu a 7. prosince jsme strávili noc ve škole. Já s Danem Hoffmannem a studenti 1. ročníku s kvintou a studenti 2. ročníku se sextou. Dříve jsme podobné akce nazývali filmovými maratony, dnes už je tohle označení nadnesené. Většina studentů nepřichází za filmy, ale za společně stráveným časem, možností být na známých místech v nepravděpodobný čas. (Zaslechl jsem někoho, kdo komentoval procházku po zhasnuté části školy v patře slovy: „Je to stejné, jako vždycky, ale je tu tma!“)
Co všechno jsme zvládli? Někdo se podíval na film. (S některými druháky /hodí se to i pro dívky?/ jsme zhlédli mnoho hodin kultovního seriálu Městečko Twin Peaks Davida Lynche, Dan pustil své oblíbené korejské režiséry). Někdo zapařil na PlayStationu, co kluci hráli, netuším, ale dobře se u toho bavili. Vzhledem k hromadě sněhu na dvoře se prváci parádně zkoulovali, vzhledem k touze po společném prožitku jsme zbytek noci po filmech strávili deskovými hrami (k ránu už úroveň nebyla taková jako o půlnoci, ale to se dá asi pochopit). I trocha karet a dalších her bylo, schovávaná v potemnělé škole měla také něco do sebe. K tomu všemu přijelo i nějaké jídlo, byla pizza, těstoviny, ovoce, křupky, čaj a káva. A někteří zvládli urvat i pár hodin spánku. Připomínali vám někteří studenti v pátek zombíky? Tak už víte proč.
